This Page is part of a Frameset | www.ZILLMER.com

  ZILLMEROVY - teorie

 

 

 
KATASTROFICKÁ TEORIE MLADÉ ZEMĚ TEORIE GEOKONDENZÁTORU
TEORIE PŘÍRODNÍHO BETONU TEORIE KELTŮ V AMERICE
TEORIE OBROVSKÝCH VLN TEORIE ARKTICKÝCH NEANDERTÁLCŮ
TEORIE DOBY SNĚHOVÉ TEORIE GRÓNSKÉHO MOSTU
TEORIE DRENÁŽNÍ SLUPKY    

 

 

KATASTROFICKÁ TEORIE MLADÉ ZEMĚ

 

 

KATASTROFICKÁ TEORIE MLADÉ ZEMĚ

Hans-Joachim Zillmer je stejně jako Immanuel Velikovsky představitelem katastrofismu, avšak ve spojení se speciální teorií mladé Země, katastrofické teorie mladé Země, která uvádí, že Země jako planeta je sice stará, ale před přibližně 5000 až 6000 lety byla zasažena celosvětovou katastrofou (potopou). Ta se spolu s  dalšími následnými katastrofami a reakcemi odehrávala po delší časové údobí, přičemž důsledky se v jednotlivých regionech od sebe lišily. Tak se např. nejsevernější části Evropy a Severní Ameriky vyhnuly nejhoršímu zpustošení. Touto katastrofickou událostí byla naše zemská kůra výrazně přeměněna a poté nově utvořena. Základní geologická myšlenka říká, že došlo k několika obrovským vlnám, které se rozlily přes kontinenty: na jihozápadě a severozápadě Severní Ameriky, přes Austrálii, nebo od pohoří Altaj přes Sibiř až do Kaspického a Baltského moře a Severního ledového oceánu. Zároveň se přitom prodloužila zemská osa, a teprve v této době došlo k Zillmerem „doba sněhová“ pojmenovanému zalednění arktických a antarktických oblastí jakožto zrychlené a zkrácené „velké době ledové“. Podle jeho názoru vzrostla v této době také zemská přitažlivost, kvůli čemuž vyhynula obrovská zvířata, v Americe například obří lenochod ve velikosti slona, jelen obrovský nebo mamut v Eurasii. Tím vznikl nový svět s menšími zvířaty a jinými atmosférickými podmínkami – např. poklesem tlaku vzduchu („Darwinův omyl“, 2001, s. xx) nebo vyšší zemskou přitažlivostí.

O tématu podrobněji v knize “Darwin´s Mistake”.

 


 

TEORIE PŘÍRODNÍHO BETONU

 

 

TEORIE PŘÍRODNÍHO BETONU

Zásahem asteroidu do planety Země nastala v epicentru nárazu teplota vyšší než 100 000 stupňů Celsia. Tím se veškeré horniny roztavily. Při pádu asteroidu do oceánu vytvořily roztavené horniny oceánského dna spolu s vápníkem z mořské vody vápencovou popř. cementovou (pálené vápno) bahenní hmotu. Tento tekutý přírodní beton byl přílivovými vlnami (tsunami) vyplaven na kontinenty a uzavřel v sobě rostliny, stromy, zvířata a lidi. Pokud byly tlakové a teplotní poměry v blízkosti centra těchto katastrof „správné“, vznikly později z cementového bahna vápencové a pískovcové horniny, břidlice atd. K tomu ještě přistupuje, že po nárazu planetky nastala nukleární zima, která zavinila, že částečně zmrzlá zvířata byla náhle bez přístupu vzduchu uzavřena do cementového bahna. V této mase, která rychle ztvrdla do horniny, se uzavřené fosílie trojrozměrně zachovaly i s měkkými tkáněmi a očima.

zum Anfang

 

 


 
TEORIE OBROVSKÝCH VLN
 

 

TEORIE OBROVSKÝCH VLN

Teorie obrovských vln od Hanse-Joachima Zillmera zahrnuje horizont přírodní katastrofy (potopy) z doby před několika tisíci lety. Po celém světě došlo v odlišných časových okamžicích k obrovským vlnám s „dobou sněhovou“ před 4500 roky (= cca 8000 př.n.l. na konci doby ledové podle oficiálního pohledu). Tyto obrovské supervlny se přelily přes světadíly, na jihozápadě a severozápadě Severní Ameriky, přes Austrálii, nebo od pohoří Altaj přes Sibiř až do Kaspického a Baltského moře a Severního ledového oceánu.


Díky obrovským vlnám byly vodou stržené splaveniny nově strukturálně uspořádány. Při spláchnutí do oceánů, moří a jezer z nich vznikly nové vrstvy a tím vrstvené horniny, které byly podle váhy vymletých a pohyblivých splavenin hydrodynamicky děleny a tříděny. Vespod zůstaly hrubé části (balvany, valouny a oblázky). Zrnité částečky a s nimi se v sedimentech případně nacházející fosílie byly směrem nahoru stále menší (drobný štěrk, hrubý písek, písek). Tento systém vrstvení se opakuje, takže v závislosti na počtu vyskytujících se povodňových vln leží na sobě v blocích několik vrstev, uspořádaných podle velikosti částic.

 

zum Anfang

 

 


 
TEORIE DOBY SNĚHOVÉ
 

 

TEORIE DOBY SNĚHOVÉ

Doba sněhová znamená ve smyslu katastrofismu »velkou dobu ledovou«, zkrácenou na období několika málo století. Hansem-Joachimem Zillmerem zavedená, avšak vědecky neuznávaná, teorie doby sněhové představuje období s intenzivním sněžením. Tato fáze ve vývoji Země nastala jako důsledek globální přírodní katastrofy po nárazu meteoritu (Darwinův omyl, s. xx a yy), s přihlédnutím k zpočátku teplým oceánům ("Kolumbus přišel jako poslední", s. xx ) a extrémně rychlému ochlazení (nukleární zima).

zum Anfang

 

 


 
TEORIE DRENÁŽNÍ SLUPKY
 

 

TEORIE DRENÁŽNÍ SLUPKY

Teorie drenážní slupky Hanse-Joachima Zillmera uvádí, že slanou vodní vrstvou tvořená drenážní slupka leží v oblasti čedičové skořápky, která obepíná Zemi. Tato skořápka se rozprostírá pod granitovými kontinentálními tabulemi. Slaná vodní vrstva působí jako elektrický vodič a v sluneční soustavě jako deska kondenzátoru. Slunce žene spolu se slunečním větrem a sopečným mračnem (Flares) elektrickou energii a magnetická pole směrem k Zemi. Vznikají polární záře a jakýkoli druh elektrického zařízení může být rušen.

 

zum Anfang


 


 
TEORIE GEOKONDENZÁTORU
 

 

TEORIE GEOKONDENZÁTORU

Teorie geokondenzátoru od Hanse-Joachima Zillmera uvádí, že Země stojí ve vzájemném působení se Sluncem a ostatními planetami. Díky tomu je možná nenásilná změna směru zemské osy, která může proběhnout během několik málo hodin.


Pokud považujeme prehistorickou slanou vodní slupku (drenážní slupku) pod zemskou kůrou, popř. pod granitovými kontinentálními tabulemi za dobrý elektrický vodič, a tím drenážní slupku za elektricky nabitou plochu, a pokládáme-li Slunce nebo jiné elektrické pole za opačně nabitou plochu (elektrický vodič), pak ze změny rozdílu napětí s přihlédnutím k »Biefeld-Brownovu efektu« vyplývá podivuhodný důsledek: zemská kůra se během katastrofického dění naklání bez účinku podporových reakcí. Za toho předpokladu není tedy nutná nijaká mechanická síla, která by na druhé straně musela být nesmírně velká, přičemž by pravděpodobně hrozilo nebezpečí, že by planeta Země explodovala.

zum Anfang

 

 



 
TEORIE KELTŮ V AMERICE
 

 

TEORIE KELTŮ V AMERICE

V Zillmerově knize „Kolumbus přišel jako poslední“ se diskutuje o přítomnosti keltských národů v Severní Americe již od třetího tisíciletí př.n.l. Tato teorie Keltů v Americe je podložena fotografiemi s přesným označením míst, na nichž se nacházejí keltské menhiry a dolmeny, stejně jako fotografiemi římských (podle Zillmera keltských) mincí z Ameriky. V této době existovalo podle Zillmera spojení po souši mezi východním pobřežím Severní Ameriky a Evropou přes Grónsko a Island, přes tzv. „grónský most“. Ale odkud pocházejí Keltové? Z Evropy, z Ameriky nebo z dnešních arktických oblastí, které byly dříve „místy věčného jara“?

Steinkreis "Burnt Hill", Massachusetts, USA
Stonecircle "Burnt Hill", Massachusetts, USA

 

zum Anfang

 

 


 
TEORIE ARKTICKÝCH NEANDERTÁLCŮ
 

 

TEORIE ARKTICKÝCH NEANDERTÁLCŮ

Podle nejnovějších vědeckých přesvědčení neandrtálci již neplatí za předky moderního člověka. Nálezy (návrh: mezistupně), které by místo neandrtálce nastoupily na pozici našich předků, nejsou! Stáří neandrtálských kostí, původně určené na více než 30.000 let, bylo pomocí nejnovějších měření upraveno na méně než 5000 let. Tak byla potvrzena odborníky doposud zesměšňovaná prognóza z knih „Darwinův omyl“ a „Omyly v dějinách Země“.


Tím se ale původ neandrtálců stal nevysvětlenou záhadou. Podle výkladu z knihy „Die Evolutionslüge“ je neandrtálec pouze jednou variantou moderního člověka, který se jako jemu podobní Aleuťané a Eskymáci díky své dobré tělesné stavbě přizpůsobil arktickému podnebí. Posunutím studených klimatických pásem z arktických oblastí na kontinentální Evropu až k Přednímu Východu byli neandrtálci vytlačeni na jih, a později společně se svými stády sobů opět směrem na sever přes grónský most do studenějšího podnebí.

Z tohoto pohledu neandrtálec vůbec nevymřel, jak to mají dosvědčit jejich nálezy, protože bezprostředně nad vrstvami připisovanými neandrtálcům jsou náhle nalézána svědectví raně moderního člověka. Někdy jsou neandrtálcům přisuzované nástroje nalezeny i v jedné vrstvě spolu s nástroji, které by měly pocházet od raně moderního člověka. K překvapení odborníků dokonce zčásti nad nimi, v rozporu s předpokládaným vrstvením.


Zillmer touto teorií představuje nové možné řešení záhady neandrtálců: neandrtálci byli dobře stavění a zimě přizpůsobení (raně) moderní lidé. Nevymřeli, nýbrž přišli ze severu a se změnou klimatu se tam opět uchýlili. Jejich pozůstatky (lebka: viz fotografie v knize „Kolumbus přišel jako poslední“) byly nalezeny také v Severní a Jižní Americe…

 

zum Anfang

 

 


 
TEORIE GRÓNSKÉHO MOSTU
 

 

TEORIE GRÓNSKÉHO MOSTU

Podle Zillmera byla Severní Amerika v éře Keltů spojena přes Grónsko a Island s Evropou, předtím než okolí Islandu o 2000 metrů izostaticky pokleslo.

zum Anfang